
6- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Jistě , že né, ale chtěla jsem aby ses cítila dobře.Je to trochu moc?" zeptala se pobaveně.
"Já nevím" přiznala sem se a byla to pravda nic sem si nepamatovala.
"Neboj už to je!" Řekla radostně, ale ani mě nenachala se pořádně podívat do zrcadla a zase mě táhla tentokrát zpět dolů do jídelny. Sama jsem se divila, že sem se ani nezeptala kde to sem, ale na otázky ještě nejspíš nepřišla řada. Jakmile jsme došly do jídelny všichni už sedělěli u stolu a byly tam dvě volné židle, jedna byla ta kde předtím seděla Irina a druhá byla hned vedle ní. Irina mě vedla ke stolu a rovnou si sedla, ale já jsem stála. Irina se zvonivě zasmála a pak mi vesela nabídla místo.
"Sedni jsi, tedy pokud nedáváš přednost jíst jídlo ve stoje." Tím sem si byla jistá, že opravdu nedávám a tak sem si sedla. A pak promluvil nejstarší - taky mimořádně pěkný můž, který měl po pravé straně krásnou ženu.
"Ahoj Alice, rádi bychom se ti představili - já jsem Robert Saller " představil se "a tohle je moje žena Amanda" pokynul k ní "toto sou našich 7 dětí, ale myslím, že by se ti rádi představili sami"
usmál se a já přikývla. Pak se zvedl chlapec - no né chlapec bylo mu tak 17 a taky se představil
" Ahoj" řekl trochu bojácně a usmál se
" já jsem Denis - já no , já …. tě tu vítám" vykoktal ze sebe. Přívětivě jsem se na něj usmála a on zrudl jak rajče, ale nemohla sem si toho dlouho všímat jelikož se zvedla dívka, která seděla vedla Denise asi 18-ti letá vysoká dívka.
"Ahoj já jsem Eliz" ale pak se na ní přísně podíval pan Saller a ona zrudla" no dobře Elizabeta!" Taky sem se na ní usmála.Vedle ní seděla Edmunt - až teď sem si všimla , že se na mě pořád dívá. A to sem naopak zrudla já. Ale pak pan Saller promluvil
" Edmunde, já vím, že už ses Alici nejspíš představil, ale bylo by zdvořilé jí říct alespoň ahoj! A nezírej furt na ní"
7- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
" Edmunde, já vím, že už ses Alici nejspíš představil, ale bylo by zdvořilé jí říct alespoň ahoj! A nezírej furt na ní" Při té poslední větě všechny jejich děti vyprskly smíchy kromě mě a Edmunda. Já zčervenala jak nejvíc se dalo a on se v klidu podíval na otce a pak zase zpět a koutky mu cukaly. Paní Sallereová se úsmívala, ale dívala se pohledem pryč od manžela a pan Saller se snažil ukrýt úsměv za vážnou tvář když pobídl další své dítě k představování.
"Ráchel?!" a pak se Ráchel postavila - byla vysoká snad 2 metry tyčila se jako tyč uprostřed poušte. Usmála se a pak se představila.
"Ahoj Alice, já sem Ráchel. Taky tě u Sallerových vítám" Smála jsem se na ní a mezitím se postavil další sourozenec.
"Čau Alice - já sem Tom - ty hadry ti moc sluší" A já opět zčervenala. Pan Saller nevěřícně kroutil hlavou nad jeho představení, ale radši nijak nekomentoval. Pak přišla na řadu Kate.
" Ahoj Alice , já jsem Kate - promiň mi , že sem na tebe hned ze začátku vybafla, ale neuvědomila sem si ,že sme se ještě neviděli - tedy já tě viděla, ale ty mě ne - Jinak to oblečení ti fakt s...." To už pan Saller nevydržel a stopnul Kate. A já se začala smát s ostatními. No a nakonec Irina, ale ta se na mě usmála a pak se přitočila k otci.
"Ehm, tatí! Myslíš, že se mám Alici představit když už sem jí dělala make-up?!" To už Eliz, Tom ani paní Sallerová nevydrželi a propukli v smích. Když se konečně uklidnili pan Saller červený jak jahoda řekl.
"Co si o nás proboha Alice pomyslí?!" ale na to mu odpověděl Tom
"Že jsme veselá rodina, nemyslíš?"
8- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Že jsme veselá rodina, nemyslíš?" Pan Saller zase nevěřícně kroutil hlavou a pak na mě Tom mrkl.
Když v tom se ozvala paní Sallerová "Tedy osobně si myslím, že byste měli nechat Alici se najíst - no vy by jste si měli pohnout, za chvíli do školy!"- při slově škola osazenstvo stolu zasténalo kromě mě, pana a paní Sallerovi a taky Edmunda, který na mě zase zíral.
Když všichni dojedli vztali od stolu a mířili ven z kuchyně. Tedy zase kromě nás čtyř.
"Alice?" zepatal se pan Saller.
"Ano?"
"Jenom sem se tě chtěl zeptat jestli si něco nepamatuješ?"
"Ne ,promiňte" odvětila jsem smutně.
"To se nemusíš omlouvat, máš amnézii, ale paměť by se ti měla vrátit." řekl rozhodným hlasem.
"Promiňte pane Sallere, ale jak víte , že se jmenuju Alice? A proč sem tady?"
"Roberte"opravil mě s úsměvem
"prosím - to , že jse jmenuješ Alice sme zistili díky tobě, když sme tě našli na pláži protože jsi komunikovala - sice jenom trochu - ptali jsme se tě jak jse jmenuješ a Ty jsi hned řekla Alice a pak jsi stratila vědoví a tak proto jsi tady."
9- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
" Nevíme co se stalo proč jsi tam byla tak sama , trochu sme počítali, že nám to řekneš ty, ale to nevadí časem jsi určitě zpomeneš, jo když už mluvíme o času musím do práce"
Omluvně se usmál políbil svou ženu a zmizel. Po něm přišli asi do minuty sourozenci aby jse s námi rozloučili - a já nějak čekala, že Edmunt půjde s nimi , ale ten se ani nehnul a pořád na mě zíral a tak sem se radši otočila na jeho sourozence, kteří se hrnuli ke mně aby se mohli se mnou rozloučit.
"Ahoj Alice - až příjdeme někam vyrazíme , jo?" řekla Irina vesele.
"Tak dobře" a usmála jsem se na ní taky.
Pak sem se se všemi rozloučila a pak pomohla paní Sallerové s nádobím.
"To nemusíš - klidně si sedni" snažila se mě dostrkat zpět do židle - možná bych si i sedla kdyby na mě Edmunt pořád nezíral. Už mi to začínalo lést krkem.
"Né já vám ráda pomůžu , alespoň se nějak zabavím a nemusím tu sedět jak pecka a dívat se do zdi"
To poslední byla narážka na Edmunda, ale ten to nejspíš nepochopil zato paní Sallerová ano.
Pobaveně se na mě úsmála a začaly jsme mýt nádobí - tedy strkat ho do myčky. Když sme měli tak půlku hotovou řekla Edmundovi.
"Edmunde - haló!!! Slyšíš" pak se pohnul a ona to brala jako ano "co kdybys se šel převlíc?"
"jo jo jasně... cože ?"
10- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"jo jo jasně... cože ?" To paní Sallerová nevydržela čapla ho za límec a vykopala ze dveří.Pak se zase vrýtila k nádobí. Nemohla sem popřít, že se mi Edmund líbil - ale co to s ním bylo? Je to normální?
"Paní Sallerová" zeptala jsem se.
"Amanda, ano?"
"Ehm, Amando je Edmund vžycky takový...?" Nedokázala sem říct jaký.
"Ne nikdy, většinou je jako Tom, taky mě to udivilo ,ale ty jsi byla tři dny v bezvědomí a on tam byl pořád s tebou, vlastně tě našel první."
"Aha a proč sem byla v tom černém pokoji?"
"Tam tě dones Edmund - kdykoliv jsme se tě snažili donést jinak strašně zuřil -to je zvláštní, taky sme nad tím kroutili hlavou."
Edmund mi připadal čím dál víc zvláštní. Budu se ho muset zeptat tedy pokud na mě nebude zase zírat! A pak jsem si vzpoměla na tu první větu, kterou mi řekl - Jmenovala jsi se Alice - dálší věc na kterou se ho musím zeptat....
Z myšlenek mě vytrhla Amanda.
"Alice? Chtěla bys jít se mnou nakupovat? Musím koupit potraviny pro to stádo" řekla s úsměvem.
"Jistě ráda."odpověděla jsem , ale mojí záminkou je spíše abych tu teď nemusela zůstat s Edmundem sama.
Amanda mě vyvedla ven se slovy "Tady na mě počej" protože jse šla převléct. Rozhlížela jsem se po nádvoří a pak se podívala na obrovskou vilu - ani né vilu jako spíš zámek - ano to bylo ono zámek! Když jsem se pak zadívala do nedaleného lesa uslyšla jsem za sebou kroky. Otočila jsem se čekajíc, že tam bude Amanda ,ale amanda to nebyla byl To Edmund!
-------------------------------------------------------------------------------
"Jistě , že né, ale chtěla jsem aby ses cítila dobře.Je to trochu moc?" zeptala se pobaveně.
"Já nevím" přiznala sem se a byla to pravda nic sem si nepamatovala.
"Neboj už to je!" Řekla radostně, ale ani mě nenachala se pořádně podívat do zrcadla a zase mě táhla tentokrát zpět dolů do jídelny. Sama jsem se divila, že sem se ani nezeptala kde to sem, ale na otázky ještě nejspíš nepřišla řada. Jakmile jsme došly do jídelny všichni už sedělěli u stolu a byly tam dvě volné židle, jedna byla ta kde předtím seděla Irina a druhá byla hned vedle ní. Irina mě vedla ke stolu a rovnou si sedla, ale já jsem stála. Irina se zvonivě zasmála a pak mi vesela nabídla místo.
"Sedni jsi, tedy pokud nedáváš přednost jíst jídlo ve stoje." Tím sem si byla jistá, že opravdu nedávám a tak sem si sedla. A pak promluvil nejstarší - taky mimořádně pěkný můž, který měl po pravé straně krásnou ženu.
"Ahoj Alice, rádi bychom se ti představili - já jsem Robert Saller " představil se "a tohle je moje žena Amanda" pokynul k ní "toto sou našich 7 dětí, ale myslím, že by se ti rádi představili sami"
usmál se a já přikývla. Pak se zvedl chlapec - no né chlapec bylo mu tak 17 a taky se představil
" Ahoj" řekl trochu bojácně a usmál se
" já jsem Denis - já no , já …. tě tu vítám" vykoktal ze sebe. Přívětivě jsem se na něj usmála a on zrudl jak rajče, ale nemohla sem si toho dlouho všímat jelikož se zvedla dívka, která seděla vedla Denise asi 18-ti letá vysoká dívka.
"Ahoj já jsem Eliz" ale pak se na ní přísně podíval pan Saller a ona zrudla" no dobře Elizabeta!" Taky sem se na ní usmála.Vedle ní seděla Edmunt - až teď sem si všimla , že se na mě pořád dívá. A to sem naopak zrudla já. Ale pak pan Saller promluvil
" Edmunde, já vím, že už ses Alici nejspíš představil, ale bylo by zdvořilé jí říct alespoň ahoj! A nezírej furt na ní"
7- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
" Edmunde, já vím, že už ses Alici nejspíš představil, ale bylo by zdvořilé jí říct alespoň ahoj! A nezírej furt na ní" Při té poslední větě všechny jejich děti vyprskly smíchy kromě mě a Edmunda. Já zčervenala jak nejvíc se dalo a on se v klidu podíval na otce a pak zase zpět a koutky mu cukaly. Paní Sallereová se úsmívala, ale dívala se pohledem pryč od manžela a pan Saller se snažil ukrýt úsměv za vážnou tvář když pobídl další své dítě k představování.
"Ráchel?!" a pak se Ráchel postavila - byla vysoká snad 2 metry tyčila se jako tyč uprostřed poušte. Usmála se a pak se představila.
"Ahoj Alice, já sem Ráchel. Taky tě u Sallerových vítám" Smála jsem se na ní a mezitím se postavil další sourozenec.
"Čau Alice - já sem Tom - ty hadry ti moc sluší" A já opět zčervenala. Pan Saller nevěřícně kroutil hlavou nad jeho představení, ale radši nijak nekomentoval. Pak přišla na řadu Kate.
" Ahoj Alice , já jsem Kate - promiň mi , že sem na tebe hned ze začátku vybafla, ale neuvědomila sem si ,že sme se ještě neviděli - tedy já tě viděla, ale ty mě ne - Jinak to oblečení ti fakt s...." To už pan Saller nevydržel a stopnul Kate. A já se začala smát s ostatními. No a nakonec Irina, ale ta se na mě usmála a pak se přitočila k otci.
"Ehm, tatí! Myslíš, že se mám Alici představit když už sem jí dělala make-up?!" To už Eliz, Tom ani paní Sallerová nevydrželi a propukli v smích. Když se konečně uklidnili pan Saller červený jak jahoda řekl.
"Co si o nás proboha Alice pomyslí?!" ale na to mu odpověděl Tom
"Že jsme veselá rodina, nemyslíš?"
8- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Že jsme veselá rodina, nemyslíš?" Pan Saller zase nevěřícně kroutil hlavou a pak na mě Tom mrkl.
Když v tom se ozvala paní Sallerová "Tedy osobně si myslím, že byste měli nechat Alici se najíst - no vy by jste si měli pohnout, za chvíli do školy!"- při slově škola osazenstvo stolu zasténalo kromě mě, pana a paní Sallerovi a taky Edmunda, který na mě zase zíral.
Když všichni dojedli vztali od stolu a mířili ven z kuchyně. Tedy zase kromě nás čtyř.
"Alice?" zepatal se pan Saller.
"Ano?"
"Jenom sem se tě chtěl zeptat jestli si něco nepamatuješ?"
"Ne ,promiňte" odvětila jsem smutně.
"To se nemusíš omlouvat, máš amnézii, ale paměť by se ti měla vrátit." řekl rozhodným hlasem.
"Promiňte pane Sallere, ale jak víte , že se jmenuju Alice? A proč sem tady?"
"Roberte"opravil mě s úsměvem
"prosím - to , že jse jmenuješ Alice sme zistili díky tobě, když sme tě našli na pláži protože jsi komunikovala - sice jenom trochu - ptali jsme se tě jak jse jmenuješ a Ty jsi hned řekla Alice a pak jsi stratila vědoví a tak proto jsi tady."
9- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
" Nevíme co se stalo proč jsi tam byla tak sama , trochu sme počítali, že nám to řekneš ty, ale to nevadí časem jsi určitě zpomeneš, jo když už mluvíme o času musím do práce"
Omluvně se usmál políbil svou ženu a zmizel. Po něm přišli asi do minuty sourozenci aby jse s námi rozloučili - a já nějak čekala, že Edmunt půjde s nimi , ale ten se ani nehnul a pořád na mě zíral a tak sem se radši otočila na jeho sourozence, kteří se hrnuli ke mně aby se mohli se mnou rozloučit.
"Ahoj Alice - až příjdeme někam vyrazíme , jo?" řekla Irina vesele.
"Tak dobře" a usmála jsem se na ní taky.
Pak sem se se všemi rozloučila a pak pomohla paní Sallerové s nádobím.
"To nemusíš - klidně si sedni" snažila se mě dostrkat zpět do židle - možná bych si i sedla kdyby na mě Edmunt pořád nezíral. Už mi to začínalo lést krkem.
"Né já vám ráda pomůžu , alespoň se nějak zabavím a nemusím tu sedět jak pecka a dívat se do zdi"
To poslední byla narážka na Edmunda, ale ten to nejspíš nepochopil zato paní Sallerová ano.
Pobaveně se na mě úsmála a začaly jsme mýt nádobí - tedy strkat ho do myčky. Když sme měli tak půlku hotovou řekla Edmundovi.
"Edmunde - haló!!! Slyšíš" pak se pohnul a ona to brala jako ano "co kdybys se šel převlíc?"
"jo jo jasně... cože ?"
10- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"jo jo jasně... cože ?" To paní Sallerová nevydržela čapla ho za límec a vykopala ze dveří.Pak se zase vrýtila k nádobí. Nemohla sem popřít, že se mi Edmund líbil - ale co to s ním bylo? Je to normální?
"Paní Sallerová" zeptala jsem se.
"Amanda, ano?"
"Ehm, Amando je Edmund vžycky takový...?" Nedokázala sem říct jaký.
"Ne nikdy, většinou je jako Tom, taky mě to udivilo ,ale ty jsi byla tři dny v bezvědomí a on tam byl pořád s tebou, vlastně tě našel první."
"Aha a proč sem byla v tom černém pokoji?"
"Tam tě dones Edmund - kdykoliv jsme se tě snažili donést jinak strašně zuřil -to je zvláštní, taky sme nad tím kroutili hlavou."
Edmund mi připadal čím dál víc zvláštní. Budu se ho muset zeptat tedy pokud na mě nebude zase zírat! A pak jsem si vzpoměla na tu první větu, kterou mi řekl - Jmenovala jsi se Alice - dálší věc na kterou se ho musím zeptat....
Z myšlenek mě vytrhla Amanda.
"Alice? Chtěla bys jít se mnou nakupovat? Musím koupit potraviny pro to stádo" řekla s úsměvem.
"Jistě ráda."odpověděla jsem , ale mojí záminkou je spíše abych tu teď nemusela zůstat s Edmundem sama.
Amanda mě vyvedla ven se slovy "Tady na mě počej" protože jse šla převléct. Rozhlížela jsem se po nádvoří a pak se podívala na obrovskou vilu - ani né vilu jako spíš zámek - ano to bylo ono zámek! Když jsem se pak zadívala do nedaleného lesa uslyšla jsem za sebou kroky. Otočila jsem se čekajíc, že tam bude Amanda ,ale amanda to nebyla byl To Edmund!