close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

17 - ukázka

12. května 2009 v 15:08 | Lady Mystic |  Ehm knížka

2.Vzpomínka



"Hotovo" zavolala na mě a já jsme s nádechem otevřela oči. Byl to strašný pach- plný chemikálii a pak jsem si vzpoměla jak sem to samé cítila, když sem šla na ples. Oh já si vzpoměla, ale pak Kate otevřela dveře a Edmund tam stál - ten si snad nikdy nedá pokoj - a já šla spolu se sestrami okolo něj, když jsem byla asi metr od něho zalapal po dechu. Nevěděla sem proč tak reagoval vypadala sem zhruba stejně. A tak sem jsi ho nevšímala a snažila se dojít ze schodů dolů na podpadcích bez toho abych spadla a povalila někoho kdo byl přede mnou. Se zázrakem se mi to povedlo. Pak sem šla se sestrama zpátky do jídelny, přemítala jsem jestli je to kvůli tomu aby mě předvedli nebo jestli aby vyděli je. Vztoupila jsem do dveří v tu ránu někdo obdivně zapískal. Byl to Tom.
"Teda Alice! Wow! Tobě to sluší, takže jsi vyrazíš zítra sem mnou!" Najednou se oběvil ve dveří Edmund, který ho spražil pohledem a Tom nevypadal, že by se chtěl hádat.
"Takže my jdeme , do pěti tu bude Alice jako na koni, čaute!"
řekla Eliz a vyrazila ke dveřím. My šly za ní až zřezmě jejímu autu. Bylo to modré porsche , do kterého jsme naspoupyly. Jely jsme opět přes ten most a pak se Eliz dala na dálnici. Bylo ticho a tak sem promluvila.
"Kamže to tede jdeme?" na to reagovala Irina.
"Do Firtst Palace - je to takový malý podnik. Tak říkej co máš s Edmundem, nevapadalas nijak sklamaně když sem přišla, spíš mi to přišlo jako bys byla překvapená!"
"Já s ním nic nemám, sedla jsem si na zem a to o-on." nepadala, že sem jí přesvědšila.
"Máma z toho velkou radost! Než sem pro tebe šla řekla, že tě má ráda jako dceru, myslím, že se jí to splní." zašklebila jsem se na ní a snažival vymyslet jak od toho odvést řeč. Pokoj ! Jasně!
"Moc Vám děkuju za pokoj." to bylo ono ,všechny se usmály.
"Nemáš zač a kdybychom ti ten pokoj nedaly musela by jsi spát někde na zemi, což nevím jestli by Edmund dovolil, líbí se ti barvy? To jsme vybíraly my, protože kdyby to byla máma tak máš celý pokoj růžuvý." zazubila se na mě Kate.
"Stejně ste si neměly dělat škodu - kdo ví kdy mě někdo pozná a já půjdu za svou původní rodinou."To se na mě zazubila Eliz.
"Nechci ti kazit slibné naděje na útek, ale ikdyby se našla tvá rodina nebo sis dokonce ty na ně vzpoměla máma bude požadovat abys ses jí každý den hlásila. Tím nakupováním jsi jí stvrdila, že jsi její "Adoptivní dcera" mám dokonce pocit, že kdyby mohla tak by tě hned adoptovala." Prohlásila a zaparkovala před velkým klubem. Nebyla jsem jsi jistá jestli chci jít dovnitř, né že sem si nebyla jistá já nechtěla jít dovnitř, ale Eliz a Kate mě vytáhly z auta každá za jednu ruku mě vedla ke dveřím. Uvnitř nebyla tma jak jsem očekávala, vše bylo v slunečním světle a my jsme si sedli k malému stolku, který stejně jako i křesla byl z proutí.
"Tak co jak se ti tu líbí" zeptala se mne Kate.
"Je to tu tak …." nemohla jsem dokončit větu - sama jsem nevěděla co bych v ní měla dát najevo, ale oni to pochopily, že se mi tu líbí a já je při tom nechala. To už k nám pospíchal číšník.
"Dobré odpoledné dámy" přivítal nás a dlouze si mě prohlížel, nejspíš proto, že tu Iri,Kate, Eliz byly vždy jenom samy.
"Co Vám mohu nabídnout?" zeptal se zdvořile.
"Čtyřikrát Capučíno." obědnala Eliz a přitom jak číšnik od nás odcházel se zachichotala.
"Co ty jednou svým vzhledem nespůsobíš?!" snažila jse vypadat podrážděně, ale málem praskla smíchy.
"To vy ste mě přinutily si tohle obléct!" připoměla jsem jí.
"Jo to je pravda.... Proč nám nic nechceš říct ?!" zeptala jse.
"Co o čem?" zeptala jsem se zmateně, ale už sem trochu tušila - jediné co je zajímalo bylo co mám s Edmundem. A to se ukázalo jako správná úvaha.
"Ty a Edmund!" opět sem zčervenala. Bylo to zvláštní. Byla jsem vzhůru jenom dneska a za dnešek se toho tolik stalo. Nemohla jsem uvěřit jak se Edmund choval ráno, v pokoji když jsme vybalovali a pak jak vyjel na Eliz, když řekla kam jdeme. Zdál se to být neškodný podnik, co ho teda tak vytočilo. Možná myslel, že jdeme někam jinam. Bylo zvláštní kolik tajemství měl jeden člověk v sobě. Měla bych se ho zeptat ….
moje myšlenkové pochody byly přerušeny Eliz, která byla netrpělivá.
"Haló, slyšíš mě, proč nám neodpovíš?!"netrpělivost z ní čišela.
"Protože není co odpovědět, možná by ses na to měla zeptat jeho." Tím sem jí rozhodně sklamala. Jeden den a já musela řešit různá tajemství - pokračovala jsem ve svých dalších úvahách - bylo zvlášní, že ke mně byli všichni tak milí, to že se mnou Amanda utratila fůru peněz , opravdu nevěděli kdy se odnich dostanu zpět - nemůžu říct domů, bylo to zvláštní, ale za domov sem považovala Panství, vlastně ani nevím jak se ten ostrov jmenoval.
"Jak se vůbec jmenuje ten ostrov?Má nějaký název?" Podívala sem se na Irinu.
"No vlastně nemá..." Vypadala, že o tom uvažovala... "ale když jsi o tom začala tak nám ho pomůžeš vymyslet, že jo?" ajaj s tím sem vůbec nepočítala, ale možná se budu z toho moct nějak vykroutit.
"No když myslíš? Kolik je vůbec hodin?" mi to připadalo jako věčnost.¨ Kate a Eliz začaly hledat ve svých kabelčičkách mobily, Kate byla první.
"Bude půl páté měly bychom už jet zpět." nejraději bych se postavila a hned letěla k autu, ale ony byly smutné, že už musíme jet a tak jsem seděla. Blízko Iriny byl ten číšník - bylo vidět, že se mu Irina líbí, ale nevěděla jsem jestli i on jí . Číšník se otočil a určitě chtěl něco říct, ale Irina jenom pověděla, že by chtěla zaplatit a on šel pro účet - měla jsem spíš pocit, že utekl, ale co já mohla vědět jak často tady sestry chodily. Číšník se zase vrátil i s deskami, ve kterých musel být účet položil desky na stůl a odešel. Kate desky otevřela a usmála se na Irinu.
"Máš tu nějaký vzkaz" oznámila jí bez překvapení.
"Tak ho přečti."Řekla bez zájmu Iri, ale její oči hořely touhou vidět co je tam napsané.
"Jste velmi krásná, nechtěla byste jsi se mnou někdy někam vyjít? A pod tím je telefoní číslo" zachichotala se a postrčila lísteček Irině, která si ho založila do kabelky, ze které při tom vytáhla peněženku. Strčila do desek nějaké peníze a postavila jse. My se postavyly s ní a šli za ní do auta. Vypadala vesele.
"Zavoláš mu?" zeptala jse Eliz.
"Nevím nejspíš jo je pěknej, že jo?" nechtěla odpověd a sedla jsi se mnou dozadu do auta. Cesta domů - je fakt tak divné, že to beru jako domov - netrvala tak dlouho, nejspíš to bylo tím, že já přemýšlela na co se mě doktor bude ptát, měla bych mu říct o tom, že sem jsi vzpoměla na školní ples , tedy né na školní ples, ale na pach laku v ten den - Jasně co je to za blbá otázka. Eliz zastavila na stejném místě jako stála předtím než jsme odjely a pak vykoukla z okna.
"Á doktor je tady - to zas busou řeči , no nic bež a my tě doběhnem!" nechápala jsem proč musím jít sama, ale když se to tak vezme já tenhle den nechápa vůbec a tak sem šla rovnou do jídelny, kde zasedala skoro celá rodina.
"Dobrý den." pozdravila jsem a všichni se na mě podívali.
"Á Alice, tedy ty vypadáš líp než před dvěma dny když jsme tě viděl naposled." řekl a já jsi uvědomila co řekla Elíz "Á doktor je tady", když jsem jsi na to vzpoměla usmála jsem se.
"Tak pojď si sednout, potřebuju zjistit jestli je všechno v pořádku." a tak jsem si šla sednout vedle něho.
"Takže Alice než začnu měl bych ti vynadat - první den při vědomí a ty si chodíš po diskotékách." čekal co mu na to odpovím.
"Promiňte pane doktore ….ale já nebyla na žádné diskotéce, Iri , Kate a Eliz mě vzaly do jedné kavárny." ikdyž tomu moje oblečení nevypovídalo.
"No dobře takže se tě budu ptát na pár otázek a ty se snaž co nejvíce jsi vzponout ano?" přikývla jsem "dobře takže zčneme... ze začátku zavři oči a zhluboka dýchej!" začal doktor a já jsi pomyslela, že na mě teda musí být pohled.
"Dobře nech oči zavřené a čekni mi své jméno"
"Alice..." Sakra já málem řekla Sallerová, no tohle co to se mnou je...
"Dobře kdy ses narodila" Nadtím sem se nezamýšlela a vypálila první datum, které mě napadlo.
"Čtrnáctého února devatná-set-devadesát-dva" cítila jsem na sobě pohledy ostatních …
"No výborně" doktor se radoval " nebudeme Tě dneska už přetěžovat" a já konečně otevřela oči.
"Takže já se sem stavím za dva dny" teď se podíval na rozzářeného Roberta a přešťastnou Amandu " měli byste jse jí párkrát za den zeptat na nějakou podobnou otázku, ale né moc často!" upozornil je doktor a pak se znovu otočil ke mně "Alice to je skvělé opravdu! Nevzpoměla jsis ještě na něco během dne?"
"No víte ano, jak mi Eliz dávala lak do vlasů vzpoměla jsem si na nějaký ples, ale to je vše." Doktor byl přesto ohromený.
"Ták paměť se ti začíná vracet a já musím jít ještě jsi musím promluvit s Elizabetou, Irinou a Katarinou. Zatím nashledanou!"
"Nashledanou" řekla jsem tiše a čekala jaké budou reakce ostatních, kterí se sním taky rozločili.
"Ty ses narodila na Valentýna, no páni!" Tom samozdřejmě!
Zazubila jsem se na něj. Když jsem se ještě jednou rozhlídla po jídelně, tedy spíše po lidech viděla jsem, že tam sedí Rachel. Vlastně jsem s ní nemluvila ještě, ale já nemluvila ani s Denisem, pořádně ani s Tomem takže to nebylo nic neobvyklého. Ale proč jí nevzala Iri sebou ? Ach né další tajemství jako by jich za ten den nebolo už dost? No měla bych se pustit do rozřešení Edmunda, ikyž to možná bude to nejhorší na rozluštění.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama