
"Co jsi to říkala, ty chceš jít pryč? To nesmíš!" vyštěkl to tak zuřivě jako kdyby se mi vtom už slovy snažil zabránit.
"Né já nikam nejdu, ale ty jestli bys mohl jít na chvíli z tohoto pokoje - chci si vybalit."
myslela jsem, že sem ho přesvědšila protože se zvedl, ale k mé smůle nebo štěstí? - směrem ke mně.
Zamrkala sem jestli se mi to nezdá.
"Chceš pomoct?" Zeptal se, ale na odpověď nečekal vzal zovna tu tašku ve které bylo spodní prádlo a já sem zadžela dech. Bylo mi to opravdu nepříjemné. Uchechtl se.
"Hezký, ale tipuju, že jsi to nevíbírala ty - jasně byla si s mámou takže jsi to jistě nevíbírala ty." A pak vyndal obsah na poličku.
"Mám ti to vybalit vše nebo si chceš něco vybalit ty - typuju, že jsi viděla tak dva kousky z těch tašek. Příště jdi radši nakupovat s Iri ta ti to alespoň ukáže."
Podívala jsem se na něj nevěřícně - co ten obrat před chvílí jen zíral a teď jse se mnou normálně baví - nechápala jsem to.V tom se on na mě podíval a povzdechl jsi.
"Prosím zapoměla bys na moje chování ? Jednou ti to vysvětlím, ale né teď!" Sice sem to nechápala, ale přikývla jsem.
A tak jsme spolu vybalovali, když už nezbyla žádná tažka. Klesla sem unaveně k zemi.
Nejspiš to vypadalo, že sem omdlela , protože se ke mně okamžitě sehnul se starostlivýma očima.
"Jsem v pořádku jenom jsem ráda , že už mám tohle" ukázala na oblečení ve skříni "za sebou. Vážně ti děkuju, že jsi mi pomohl nejspíš bych tu tvrdla hodně dlouho." usmál se na mě a posadil se ke mně.
"Řekni pravdu, kolik sis z toho vyzkoušela?" zeptala se.
"Ty černé šaty" ukázala sem na ně s mučednickým výrazem a pak sem se dívala dolů.Když mi obličej vzal do svých rukou abych se mu dívala do obličije , pak si ale někdo odkašlal a my se podívali kdy to je. Byla to Irina, ale nevěděla jsem jestli se mám uklidnit nebo vyšilivat tím spíš. Irina se na bratra usmála.
"Hele bráška, nespěcháš na ní nějak , vždyť se teprve ráno probrala."Vyčinila mu s úsměvem, vypadala jakože jí to těší.
"Tak tedy Alice ještě než jsem bráškovi vyčinila a taky vás vyrušila jsem ti měla říct, že už je oběd , no taky sem měla najít Edmunda, ale mám Vás tady při jednou" Usmála se na nás a já se snažila vztát "taky jsem ti měla pomoc uklidit to oblečení a jak to tak vypadá to už taky nepotřebuješ, tak jdeme?"
"Jo jistě!" řekla jsem a šla k ní když znovu promluvila.
"Edíku nejdeš - to víš měl bys sis vymyslet nějakou lež , zkus třeba - dýchání z úst do úst - ikdyž to vypadalo, že ona je fakt na omdlení, asi z tvého nemytého zjevu- Brácha fakt by ses měl umýt - vypadáš jak ubrečená holky" na chvíli se zastavila a pro sebe zašklebila "tohle se bude líbit Amandě , ale pochybuju, že Denisovi nebo Tomovi. Alice jdeme?!" vypadala spokojená sama se sebou a já šla mučetnicky za ní. Když jsme se usadili na židle, na kterých jsem seděli při snídani. Irina vypadala spokojeně sama ze sebou a ostatní si toho všimli taky.Všichni tekali očima ze mě na ní a pak přišel Edmund. Sedl si na židli naproti mně (stejně jako u snídaně), ale nezíral na mě díval se na ostatní.Pak promluvil Robert.
"Alice, okolo 5 sem příjde pan doktor Wouten aby si tě prohlídl jestli si v pořádku. Byla jsi s Amandou na nákupech - sedla jsis alespoň na chvíli? Musíš být děsně utahaná." Na to se Irina uchichtla a všichni se na ní podívali. Jenom já ne, ale moje srdce začalo bít rychleji. Podívala jsem se na Edmunda, který se tvářil kysele, ale poněkud vesele.
"No já jen, že jak ste mě pro ní poslali seděla na zemi" všichni jí vyseli na rtech a já sem k ní pocítila obrovskou zlost. "a nebyla sama" větší pozornost už si i mi dopřát nemohla " tady Edmunt jí dával první pomoc!"teď vypadala, že už na sebe nemůže být víc hrdá. Pak ke mně přišel Robert "Alice udělali se ti špatně?" to už Irina nemohla a smíchy se válela po stole.
Já celá zrudla a ostatní se potutelně usmívali.
"Ne, je mi dobře." Řekla sem a radši se mu nedívala do tváře.
Tak si šel zase sednout , když si sedl tak mu to docvaklo. Podíval se na Edmunda a řekl.
"Aha no a vysvětlí mi to někdo?" to už se málem smíchy probořil stůl a Edmunt promluvil.
"Nic se nestalo, Alice si jenom sedla a já myslel, že omdlela."
Když v tom tomu nasadila Irina korunu.
"Tak blízko jo?" a já pocitila chuť jí uškrtit.
Zachránila mě Amanda, ikdyž zachránila?!
"Né já nikam nejdu, ale ty jestli bys mohl jít na chvíli z tohoto pokoje - chci si vybalit."
myslela jsem, že sem ho přesvědšila protože se zvedl, ale k mé smůle nebo štěstí? - směrem ke mně.
Zamrkala sem jestli se mi to nezdá.
"Chceš pomoct?" Zeptal se, ale na odpověď nečekal vzal zovna tu tašku ve které bylo spodní prádlo a já sem zadžela dech. Bylo mi to opravdu nepříjemné. Uchechtl se.
"Hezký, ale tipuju, že jsi to nevíbírala ty - jasně byla si s mámou takže jsi to jistě nevíbírala ty." A pak vyndal obsah na poličku.
"Mám ti to vybalit vše nebo si chceš něco vybalit ty - typuju, že jsi viděla tak dva kousky z těch tašek. Příště jdi radši nakupovat s Iri ta ti to alespoň ukáže."
Podívala jsem se na něj nevěřícně - co ten obrat před chvílí jen zíral a teď jse se mnou normálně baví - nechápala jsem to.V tom se on na mě podíval a povzdechl jsi.
"Prosím zapoměla bys na moje chování ? Jednou ti to vysvětlím, ale né teď!" Sice sem to nechápala, ale přikývla jsem.
A tak jsme spolu vybalovali, když už nezbyla žádná tažka. Klesla sem unaveně k zemi.
Nejspiš to vypadalo, že sem omdlela , protože se ke mně okamžitě sehnul se starostlivýma očima.
"Jsem v pořádku jenom jsem ráda , že už mám tohle" ukázala na oblečení ve skříni "za sebou. Vážně ti děkuju, že jsi mi pomohl nejspíš bych tu tvrdla hodně dlouho." usmál se na mě a posadil se ke mně.
"Řekni pravdu, kolik sis z toho vyzkoušela?" zeptala se.
"Ty černé šaty" ukázala sem na ně s mučednickým výrazem a pak sem se dívala dolů.Když mi obličej vzal do svých rukou abych se mu dívala do obličije , pak si ale někdo odkašlal a my se podívali kdy to je. Byla to Irina, ale nevěděla jsem jestli se mám uklidnit nebo vyšilivat tím spíš. Irina se na bratra usmála.
"Hele bráška, nespěcháš na ní nějak , vždyť se teprve ráno probrala."Vyčinila mu s úsměvem, vypadala jakože jí to těší.
"Tak tedy Alice ještě než jsem bráškovi vyčinila a taky vás vyrušila jsem ti měla říct, že už je oběd , no taky sem měla najít Edmunda, ale mám Vás tady při jednou" Usmála se na nás a já se snažila vztát "taky jsem ti měla pomoc uklidit to oblečení a jak to tak vypadá to už taky nepotřebuješ, tak jdeme?"
"Jo jistě!" řekla jsem a šla k ní když znovu promluvila.
"Edíku nejdeš - to víš měl bys sis vymyslet nějakou lež , zkus třeba - dýchání z úst do úst - ikdyž to vypadalo, že ona je fakt na omdlení, asi z tvého nemytého zjevu- Brácha fakt by ses měl umýt - vypadáš jak ubrečená holky" na chvíli se zastavila a pro sebe zašklebila "tohle se bude líbit Amandě , ale pochybuju, že Denisovi nebo Tomovi. Alice jdeme?!" vypadala spokojená sama se sebou a já šla mučetnicky za ní. Když jsme se usadili na židle, na kterých jsem seděli při snídani. Irina vypadala spokojeně sama ze sebou a ostatní si toho všimli taky.Všichni tekali očima ze mě na ní a pak přišel Edmund. Sedl si na židli naproti mně (stejně jako u snídaně), ale nezíral na mě díval se na ostatní.Pak promluvil Robert.
"Alice, okolo 5 sem příjde pan doktor Wouten aby si tě prohlídl jestli si v pořádku. Byla jsi s Amandou na nákupech - sedla jsis alespoň na chvíli? Musíš být děsně utahaná." Na to se Irina uchichtla a všichni se na ní podívali. Jenom já ne, ale moje srdce začalo bít rychleji. Podívala jsem se na Edmunda, který se tvářil kysele, ale poněkud vesele.
"No já jen, že jak ste mě pro ní poslali seděla na zemi" všichni jí vyseli na rtech a já sem k ní pocítila obrovskou zlost. "a nebyla sama" větší pozornost už si i mi dopřát nemohla " tady Edmunt jí dával první pomoc!"teď vypadala, že už na sebe nemůže být víc hrdá. Pak ke mně přišel Robert "Alice udělali se ti špatně?" to už Irina nemohla a smíchy se válela po stole.
Já celá zrudla a ostatní se potutelně usmívali.
"Ne, je mi dobře." Řekla sem a radši se mu nedívala do tváře.
Tak si šel zase sednout , když si sedl tak mu to docvaklo. Podíval se na Edmunda a řekl.
"Aha no a vysvětlí mi to někdo?" to už se málem smíchy probořil stůl a Edmunt promluvil.
"Nic se nestalo, Alice si jenom sedla a já myslel, že omdlela."
Když v tom tomu nasadila Irina korunu.
"Tak blízko jo?" a já pocitila chuť jí uškrtit.
Zachránila mě Amanda, ikdyž zachránila?!