
11- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
Ten mě snad bude sledovat furt, povzdechla jsem si a připravená na to, že na mě zase bude zírat. Ale tentokrát se mnou chtěl mluvit.
"Ahoj."
"Takže posloucháš otce."zašklebila jsem se na něj a on se uchechtl.
"Chtěl sem ti vysvětlit ….." Dál už nepokračoval protože Amanda ho přerušila.
"Tak co Alice, můžeme?"
"Jasně" přitakala jsem nepodivajíce se Edmundovi do očí.
Amanda šla první a já jí tiše následovala. Nasedly jsme do malého červeného kabrioletu a pak Amanda zavolala na Edmunda.
"Edmunde - jedu s Alicí na nákup vrátíme se brzy, ano!"
A dupla na plyn. Jely sme asi deset minut když sem uviděla kovovou lávku.
"Tohle je ostrov?" Teptala jsem se s překvapaním.
"Ano - koupili jsme ho před pěti lety , ale to panské sídlo tam bylo a tak ho postupně opravujeme - tam kde si byla v Irininém pokoji jsou pokoje většiny z nás, protože tohle křídlo je už opravené a tam kde si byla - za což se ti omlouvám , ale Edmund" zavrtěla hlavou " teprve opravujeme - to bude část pro hosty a nahoře budou další pokoje dětí - jediná Irina si vybojovala samotný pokoj - když tak o tom uvažuju ani nevím jak to udělala" zasmála se nad tím pořád ještě zasněná do svých plánů na přestavdu sídla. Nechala jsem jí přemýšlet, protože i já přmýšlela nad vším tím co už se stalo ten den.
"Ták už budeme na místě" vyrušila mě z přemýšlení radostně.
A měla pravdu, před námi se objevilo obrovské nákupní centrum.Trochu sem začala pochybovat jestli zde najdeme jídlo - ale co já věděla, a tak sem šla dovrnitř vedle Amendy. Amenda se na mě významě podívala a zamířila do oblečení. Já šla za ní.
"Myslím, že by jsme ti měly koupit nějaké oblečení - né že by ti tohle neslušelo, ale budeš potřebavat něco trochu...."
12- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Myslím, že by jsme ti měly koupit nějaké oblečení - né že by ti tohle neslušelo, ale budeš potřebavat něco trochu...." ani sem se nedozvěděla co přesně budu potřebovat, protože Amanda šla ke stojanům s letními šaty a začala se v nich přehrabovat. Po tom měla v ruce patery a táhla mě do kabinky.
"Vyskoušej si to a já zatím půjdu pohledat kalhoty."A tak sem si je vyskoušela první, podívala jsem si do zrcadla jak vypadám a pak jsem si vzpoměla , že sem viděla jenom svůj obličej - teď sem měla před sebou obovské zrcadlo - měla sem světle hnědé do bronzova zbarvené, trochu delší než po ramena, hnědé oči a měřila sem něco okolo 160 cm - pak mě z toho vytrhla Amanda.
"Tobě sluší snad vše - myslím, že když vezmeme stejnou velikost nebudeš tu muset zkoušet celý obchod. Převlíkni se zpátky a já se ještě podívám." byla jsem si jistá jestli nepřehání s celým obchodem. Převlíkla sem se zpět do toho co mi půjčila Iri a šla s patery šaty k Iri, která právě stála u kabátů.
"Tak mám ty šaty vrátit?" řekla sem s nadějí v hlase.
"Ne jistě, že né jenom je chvíli podrž prodavačka tu bude za chvíli" A za minutu přišla prodavačka, která byla ověšená oblečením a já se divila, ze to udrží.
"Promiňte madam, ale ty boty máme jem v 36." oznámila, zněla trochu naštvaně a taky přiškrceně jak nesla to oblečení.
"Oh, jistě to nevadí ,stejně myslím už máme vše - Alice podej jí ty šaty." Podívala sem se na prodavačku, která se zhrozila z dalšího obleční.
"To je dobré já to vezmu - Amando ty chceš vykoupit celý obchod?"
13- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"To je dobré já to vezmu - Amando ty chceš vykoupit celý obchod?"Zasmála se.
"Jistě, že né ve 40 bys plavala, ale musím ti opatřit alespoň nějaké oblečení."
"Vždyť ani nevíte jak dlouho u Vás budu - neměla bys za mě takhle utrácet." Kroutila hlavou.
"Ty u nás můžeš být jak dlouho chceš, doktor tvou fotku rozeslal po nemocnicích a policii, ale ještě se nikdo neozval - nicméně mě to baví, nikdo jiný se mnou po nákupech chodit nechce"A já věděla proč.
"Tak jdeme - opravdu bychom měly nakoupit i jídlo" usmála se a zamířila k pokladně se mnou a prodavačkou v patách.
+++
Přijely jsme domů o půl jedenácté a já si vůbec nebyla jistá jak se všechny ty tažky s oblečením a s jídlem do auta vlezly.Vystoupily jsme z auta a Edmunt se už díval na tažky, které jsme koupily, ale nic neřekl
"Edmunde, odnest prosím ty tažky do Aliciného pokoje - my za tebou příjdeme za chvíli."řekla Amanda.
"Mého pokoje?" zeptala jsem se.
"No víš jak sem ti říkala o té rekonstrukci - tak jeden pokoj už je hotový - je zářízený pro dívku - a všichni se shodli, že nevíme jak dlouho tu budeš -všichni doufáme, že dlouho -že bys ho měla dostat ty."zalapala jsem po dechu - ti cizí lidé neví kdo sem a jsou na mě tak hodní....
"Aha,oh - no děkuju" děkuju.
"Měla bych tě, ale upozornit, že Irina se ti chystá nakoupit další šatník"usmála se na mě a já jenom zasténala.
"Tak pojď chci ti ho ukázat."A my šly do domu. Pak po schodech nahoru. Amanda šla první a já ji tiše následovala, když pak přišla k bílím dveřem kde se zastavila.
"Zavři oči a dej mi ruku."co jsem měla dělat a tak sem zavřela ruku a podala jí Amandě, ale chytl jí někdo jiný než Amanda. Když sem to zjistila nemohla sem s tím nic dělat.
14- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Zavři oči a dej mi ruku."co jsem měla dělat a tak sem zavřela ruku a podala jí Amandě, ale chytl jí někdo jiný než Amanda. Když sem to zjistila nemohla sem s tím nic dělat.
"otevřít!" zavolala nadšeně Amanda.
Otevřela jsem oči do krásného bílého pokoje s obrovskou skříní, na které bylo místo dveří obrovské zrcadlo, dále tam byla velká postel povlečená do modra, stůl byl ze světlého dřeva, byla tam taky malá modrá sedačka - celý poj byl sladěn do modrobílé - okna byla obrovská.
"Tak co jak se ti líbí?" zeptala jsem mě s obavou v hlase Amanda
"Oh je nádherný!" usmála se na mě. Vypadala opravdu potěšeně.
"No já pujdu vařit, měla bys sis vybalit věci ještě než příjde Iri a zabaví ti polovinu, až to budeš mít hotové přiď za mnou dolů, cestu si pamatuješ?"
"Jistě kdyby né tak křičím!"usmála sem se na ní, ale ona už byla na cestě do jídelny. Čekala jsem, že se pohnou ještě jedny nohy - ale nic se nestalo tak sem se na něj podívala.Seděl na modré sedačce.Povzdechla sem si a přešla ke skříni, ukteré sem měla položeno snad 100 tašek. Podívala sem se znavu na Edmunda - ani se nepohnul a zase na mě zíral a tak sem začalala s vybalováním. Podívala jsem se do první tažky kdy ležely ta šaty, které sem jediné ze svého nového šatníku vyděla.Vzala jsem je a jedny po druhých sem je začala dávat na ramínka a pak do skříně. Pak sem přešle na další tažku kde bylo snad milión triček taky sem je začala uklízet, ale ani sem se na ně nedívala, protože Edmunt pořád civěl. Když byla tažka prázdný chtěla sem otevřít třetí , ale v té bylo spodní prádlo. Začervenala jsem se nadechla a pak sem promluvila.
"Edmunde?"Vzhlédl mi do obličeje, ale nepromluvil, a tak já pokračovala
"myslíš, že bys mohl jít pryč" slovo pryč ho dostalo z tranzu.
"Co jsi to říkala, ty chceš jít pryč? To nesmíš!"
-------------------------------------------------------------------------------
Ten mě snad bude sledovat furt, povzdechla jsem si a připravená na to, že na mě zase bude zírat. Ale tentokrát se mnou chtěl mluvit.
"Ahoj."
"Takže posloucháš otce."zašklebila jsem se na něj a on se uchechtl.
"Chtěl sem ti vysvětlit ….." Dál už nepokračoval protože Amanda ho přerušila.
"Tak co Alice, můžeme?"
"Jasně" přitakala jsem nepodivajíce se Edmundovi do očí.
Amanda šla první a já jí tiše následovala. Nasedly jsme do malého červeného kabrioletu a pak Amanda zavolala na Edmunda.
"Edmunde - jedu s Alicí na nákup vrátíme se brzy, ano!"
A dupla na plyn. Jely sme asi deset minut když sem uviděla kovovou lávku.
"Tohle je ostrov?" Teptala jsem se s překvapaním.
"Ano - koupili jsme ho před pěti lety , ale to panské sídlo tam bylo a tak ho postupně opravujeme - tam kde si byla v Irininém pokoji jsou pokoje většiny z nás, protože tohle křídlo je už opravené a tam kde si byla - za což se ti omlouvám , ale Edmund" zavrtěla hlavou " teprve opravujeme - to bude část pro hosty a nahoře budou další pokoje dětí - jediná Irina si vybojovala samotný pokoj - když tak o tom uvažuju ani nevím jak to udělala" zasmála se nad tím pořád ještě zasněná do svých plánů na přestavdu sídla. Nechala jsem jí přemýšlet, protože i já přmýšlela nad vším tím co už se stalo ten den.
"Ták už budeme na místě" vyrušila mě z přemýšlení radostně.
A měla pravdu, před námi se objevilo obrovské nákupní centrum.Trochu sem začala pochybovat jestli zde najdeme jídlo - ale co já věděla, a tak sem šla dovrnitř vedle Amendy. Amenda se na mě významě podívala a zamířila do oblečení. Já šla za ní.
"Myslím, že by jsme ti měly koupit nějaké oblečení - né že by ti tohle neslušelo, ale budeš potřebavat něco trochu...."
12- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Myslím, že by jsme ti měly koupit nějaké oblečení - né že by ti tohle neslušelo, ale budeš potřebavat něco trochu...." ani sem se nedozvěděla co přesně budu potřebovat, protože Amanda šla ke stojanům s letními šaty a začala se v nich přehrabovat. Po tom měla v ruce patery a táhla mě do kabinky.
"Vyskoušej si to a já zatím půjdu pohledat kalhoty."A tak sem si je vyskoušela první, podívala jsem si do zrcadla jak vypadám a pak jsem si vzpoměla , že sem viděla jenom svůj obličej - teď sem měla před sebou obovské zrcadlo - měla sem světle hnědé do bronzova zbarvené, trochu delší než po ramena, hnědé oči a měřila sem něco okolo 160 cm - pak mě z toho vytrhla Amanda.
"Tobě sluší snad vše - myslím, že když vezmeme stejnou velikost nebudeš tu muset zkoušet celý obchod. Převlíkni se zpátky a já se ještě podívám." byla jsem si jistá jestli nepřehání s celým obchodem. Převlíkla sem se zpět do toho co mi půjčila Iri a šla s patery šaty k Iri, která právě stála u kabátů.
"Tak mám ty šaty vrátit?" řekla sem s nadějí v hlase.
"Ne jistě, že né jenom je chvíli podrž prodavačka tu bude za chvíli" A za minutu přišla prodavačka, která byla ověšená oblečením a já se divila, ze to udrží.
"Promiňte madam, ale ty boty máme jem v 36." oznámila, zněla trochu naštvaně a taky přiškrceně jak nesla to oblečení.
"Oh, jistě to nevadí ,stejně myslím už máme vše - Alice podej jí ty šaty." Podívala sem se na prodavačku, která se zhrozila z dalšího obleční.
"To je dobré já to vezmu - Amando ty chceš vykoupit celý obchod?"
13- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"To je dobré já to vezmu - Amando ty chceš vykoupit celý obchod?"Zasmála se.
"Jistě, že né ve 40 bys plavala, ale musím ti opatřit alespoň nějaké oblečení."
"Vždyť ani nevíte jak dlouho u Vás budu - neměla bys za mě takhle utrácet." Kroutila hlavou.
"Ty u nás můžeš být jak dlouho chceš, doktor tvou fotku rozeslal po nemocnicích a policii, ale ještě se nikdo neozval - nicméně mě to baví, nikdo jiný se mnou po nákupech chodit nechce"A já věděla proč.
"Tak jdeme - opravdu bychom měly nakoupit i jídlo" usmála se a zamířila k pokladně se mnou a prodavačkou v patách.
+++
Přijely jsme domů o půl jedenácté a já si vůbec nebyla jistá jak se všechny ty tažky s oblečením a s jídlem do auta vlezly.Vystoupily jsme z auta a Edmunt se už díval na tažky, které jsme koupily, ale nic neřekl
"Edmunde, odnest prosím ty tažky do Aliciného pokoje - my za tebou příjdeme za chvíli."řekla Amanda.
"Mého pokoje?" zeptala jsem se.
"No víš jak sem ti říkala o té rekonstrukci - tak jeden pokoj už je hotový - je zářízený pro dívku - a všichni se shodli, že nevíme jak dlouho tu budeš -všichni doufáme, že dlouho -že bys ho měla dostat ty."zalapala jsem po dechu - ti cizí lidé neví kdo sem a jsou na mě tak hodní....
"Aha,oh - no děkuju" děkuju.
"Měla bych tě, ale upozornit, že Irina se ti chystá nakoupit další šatník"usmála se na mě a já jenom zasténala.
"Tak pojď chci ti ho ukázat."A my šly do domu. Pak po schodech nahoru. Amanda šla první a já ji tiše následovala, když pak přišla k bílím dveřem kde se zastavila.
"Zavři oči a dej mi ruku."co jsem měla dělat a tak sem zavřela ruku a podala jí Amandě, ale chytl jí někdo jiný než Amanda. Když sem to zjistila nemohla sem s tím nic dělat.
14- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Zavři oči a dej mi ruku."co jsem měla dělat a tak sem zavřela ruku a podala jí Amandě, ale chytl jí někdo jiný než Amanda. Když sem to zjistila nemohla sem s tím nic dělat.
"otevřít!" zavolala nadšeně Amanda.
Otevřela jsem oči do krásného bílého pokoje s obrovskou skříní, na které bylo místo dveří obrovské zrcadlo, dále tam byla velká postel povlečená do modra, stůl byl ze světlého dřeva, byla tam taky malá modrá sedačka - celý poj byl sladěn do modrobílé - okna byla obrovská.
"Tak co jak se ti líbí?" zeptala jsem mě s obavou v hlase Amanda
"Oh je nádherný!" usmála se na mě. Vypadala opravdu potěšeně.
"No já pujdu vařit, měla bys sis vybalit věci ještě než příjde Iri a zabaví ti polovinu, až to budeš mít hotové přiď za mnou dolů, cestu si pamatuješ?"
"Jistě kdyby né tak křičím!"usmála sem se na ní, ale ona už byla na cestě do jídelny. Čekala jsem, že se pohnou ještě jedny nohy - ale nic se nestalo tak sem se na něj podívala.Seděl na modré sedačce.Povzdechla sem si a přešla ke skříni, ukteré sem měla položeno snad 100 tašek. Podívala sem se znavu na Edmunda - ani se nepohnul a zase na mě zíral a tak sem začalala s vybalováním. Podívala jsem se do první tažky kdy ležely ta šaty, které sem jediné ze svého nového šatníku vyděla.Vzala jsem je a jedny po druhých sem je začala dávat na ramínka a pak do skříně. Pak sem přešle na další tažku kde bylo snad milión triček taky sem je začala uklízet, ale ani sem se na ně nedívala, protože Edmunt pořád civěl. Když byla tažka prázdný chtěla sem otevřít třetí , ale v té bylo spodní prádlo. Začervenala jsem se nadechla a pak sem promluvila.
"Edmunde?"Vzhlédl mi do obličeje, ale nepromluvil, a tak já pokračovala
"myslíš, že bys mohl jít pryč" slovo pryč ho dostalo z tranzu.
"Co jsi to říkala, ty chceš jít pryč? To nesmíš!"