
1- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
Byl to sen!
Slyšela jsem hlasy, nezřetelné hlasy a pak, pak jsem viděla jenom tmu.
Otevřela jsem, ale ta tma tam byla pořád.
Takže to není sen?
"Jmenovala jsi se Alice" - jak to ten člověk myslel, že jmenovala? A kdo to vůbec je? Kde to jsem já?
Chtěla sem se ho zeptat, ale nemohla sem pohnou ústy, vlastně abych pravdu řekla nemohla jsem pohnout žádným svalem kromě očí - s nimiž jsem prohledávala místnost, ale marně. Ta místnost byla černá bez oken - malé světýlky klouzalo dovnitř z pod dveří, které by podle mě mohly patřit do nějakého zámku. Pak jsem očima zase ulpěla na tom člověku, který mi řekl mé jméno. Jméno, které mi nic neříkalo - na nic sem si nevzpomínala.
Pak ten člověk zase promluvil, tichým melodickým hlasem "Bolí tě něco?" zeptal se s obavami v hlase. Zase jsem se pokusila promluvit, ale moje snaha vyšla na prázno stejně jako kdybych se o to ani nepokoušela. Zkoušela sem zavrtět hlavou - to se mi nějakým zázrakem podařilo.
Ten člověk se smutně zasmál a já se zase pokoušela promluvit - když se mi to povedlo s tou hlavou … A tak jsem se zhluboka nadechla a přitom přemýšlela co mu povím .
" K-kdo jsi?" Jenom na tohle sem se zmohla, bylo to ubohé - to sem věděla sama, ale na co sem se měla zeptat - a pak mě napadlo dálší 100 jiných zdvořilejších , ale co na tom záleželo.
Člověk se zase zasmál - zase smutně ikdyž tentokrát veseleji
" Promiň já jsem se ti nepředstavil?- omlouvám se jmenuji se Edmunt Saller"
2- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
" Promiň samozřejmě jsem se ti nepředstavil? - omlouvám se jmenuji se Edmunt Saller" odpověděl tiše - měla sem pocit, že skoro šeptal. Pak sem si uvědomila, že nemám žádné oblečení , ale měla sem přes sebe hozenou teplou deku. Pak sem se zase podívala na Edmunda - tedy tím směrek, ze kterého předtím přišel jeho hlas.
"Oblečení se suší na slunci , za chvíli ho budeš mít suché, nemáš hlad ?" Jakmile to dopovědět zakručelo mi v žaludku - takže to bral jako odpověď - ale jak sem měla jít někam do neznáma a bez oblečení?
"Ehm, ale já nemám nic na sobě..." nestačila sem to ani doříct pocítila sem jak mi podal kus oblečení.
"Díky" nevěděla sem co to bylo, ale lepší něco než nic.
"Můžeš se do toho oblíknout, neboj zavřu oči" - ty poslední slova řekl se škodolibostí a vyvolal tak ve mně pochybnosti, ale co se dá dělat , stejně je tu tma jak v pytli - že by to bylo to co ho pobavilo? - tak jsem našla rukávy - a zjistila , že je to sako , ale bylo mi velké takže spíš jako dlouhá košila - tedy pro mě. Zapla sem si ve tmě knoflíky.
"Hotovo" řekla sem s obavami.
"Dobře - teď se nelekni, ano? Chytnu tě za ruku"
3- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Dobře - teď se nelekni, ano? Chytnu tě za ruku"chytl mě. Pak sem šli ke dveřím co z nich vykukovalo to světlo - otevřel je a prošel se mnou, myslela jsem , že tam bude větší světlo, ale bylo tam spíš příšeří. Jakmile sem vešla do toho pokoje - nebyl to tak pokoj jako spíš hala - mustil mou ruku jako by ho pálela.
"Rovně!" přikázal, chtěla sem se mu podívat do obličeje , ale neodvažovala jsem se. Na druhé strany haly byly další dveře. Edmund šel se mnou a před dveřmi zrychlil aby mi je mohl otevřít.
Po té co je otevřel linula se z nich záře - proti těm dvoum tmamých to bylo oslepující - musela sem párkrát zamrkat aby si moje oči zvykly. Pokoj byl vybaven robustním nábytkem a vypadal spíš jako přijímací místnost.Otočila sem se na Edmunda abych si prohlédla jak vypadá. Byla jsem ohromena - měl tmavě hnědé krátké vlasy a zeleno hnědé oči , nos rovný a ústa zkroucená do úsklebku. Vypadal tak na 20 možná spíš méně...
"Půjdeme?"tím mě zaskočil, protože si určitě všiml , že si ho prohlížím a tak sem ze sebe vykoktala
"A-ano, jistě" otočili jsem se a on mě vedl do dalších dveří. Místnost za dalšími dveřmi nebyla vybavená starým nábytkem - nic nepadalo staře ba naopak - vše celá kuchyň a jídelna byla vybavena nově moderně , pokud sem mohla soudit.
"Alice, už jsi vzhůru končeně, ty jsi nás vylekala - měli …."zavolala na mě přátelsky dívka od jídelního stolu a její sousedka ji utla "Kate je zmatená , vždyť nás ani nezná"
4- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Jo máš pravdu Iri, promiň Alice" sousedka nad ní nevěřícně kroutila hlavou. Pak sem si všimla, že u stolu sedí dalších šest lidí - všichni krom Kate, Iri a ještě dvou můžu ( jeden z nich byl ještě kluk) byli hnědovlasí , ale každý měl jiný odstín hnědé. Jak semi ji je prohlížela přišla ke mně Iri.
"Ahoj já sem Irina" řekla sebejistě - podívala sem se jí do obličeje , její obličej byl krásný , byla to blondýnka s modrohnědýma očima.
"Ahoj" řekla jsem s obavami, ale Irina se na mě usmála - pak se otočila k Edmundovi.
" Do čeho jsi jí to navlíknul, to jsi nemohl nic říct - mohla se už rovnou obléct a nemusela tu jít na dvakrát!" Vynadala Edmundovi a pak mě tahla jinými dveřmi ke schodišti a pak do nejspíš jejího pokoje. Tam mi konečně pustila ruku a šla do velké skříně. Pokoj byl obrovský - a taky moderně zařízený. Než sem se stačila pořádně rozhlídnout už mě zase chytila jednou rukou a zase mě táhla na konec pokoje - kde byla koupelna.
"Umíj se - pak zavolej a já ti pomůžu s vlasy" Řekla, pozbudivě se usmála a pak mě nechala v koupelně - tak sem jí poslechla - bylo to uvolňující. Jakmile sem se umyla obtočila kolem sebe ručník, zavolala sem nesměla na ní. Byla tu v momentě sekundy a v ruce nějaké oblečení.
"Dobře, mám tu nějaké kalhoty a tričko - myslím, že by ti mohlo být dobré, jsi nejspíš stejně vysoká" Vykročila sem k ní, ale zavrávorala jsem a ona mě podepřela.
5- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Možná ses přece jenom měla první nasvídat, ale co když už sme tady. No nic tak ti pomůžu, sedni si na okraj vany a zkus si to oblíknou, jo?" přikývla jsem, posadila jsem se na okraj čistě bílé vany, která měla na hranách desítky přípravků a oblíkala jsem se. Kalhoty byly černé a pasovaly jako kdyby byly koupené pro mě. Tričko bylo bílé na ramínka a taky pasovalo skvěle. Jakmile sem byla oblečená podívala sem se kde je Irina - nebyla tu.
"Ehm, Irino?"
"Jo jo , už jdu!" Zavolala na mě. V okamžiku byla u mě se dvěmi páry bot. Oboje bílé akorát jedny byly tenisky a druhé lodičky.
"Tak co myslíš, já bych byla pro ty lodičky, ale když jsi se málem vybulila a to jsi byla bosa , tak jsi nejsem jistá jestli radši ty lodičky..." já byla rozhodně pro tenisky, ale stejně na můj názor nečekala - odešla z pokoje jenom na moment a pak se vrátila jenom s teniskama, ale i s ponožkama. Přistrčila ke mně židli a obula mě. Připadala jsem si jako malé dítě , které někdo musí oblíkat. Ale samozdřejmě jsem nic neřekla.
"Alice - jdeme ti umýt ty vlasy, opatrně vztaň ano." Přikývla. Cítila sem se fakt ještě více jako dítě nebo taky panenka,o které se holčičky starají. Potom co mi umyla vlasi je také vysušila fénem a dotáhla mě k židli mě začala i malovat. To už mě vytrhla z nemluvení.
"Irino?"
"Ano?" promluvila trochu zamyšleně, protože mě pořád malovala.
"To jdeme na nějakou módní přehlídku?" zeptala jsem s trochu napjatým tónem.
Jo ještě dvě věci - první :D Ve čtvrtek du konečně do kina na twilight :D Jdeme tři holka tak bude sranda( já jediná ho z tich tří viděla na netu ) , ale nečekejte tu oděmě články, jenom kapitoly, které sou přednastavené dopředu.Možná něco přidám, ale nevím.
-------------------------------------------------------------------------------
Byl to sen!
Slyšela jsem hlasy, nezřetelné hlasy a pak, pak jsem viděla jenom tmu.
Otevřela jsem, ale ta tma tam byla pořád.
Takže to není sen?
"Jmenovala jsi se Alice" - jak to ten člověk myslel, že jmenovala? A kdo to vůbec je? Kde to jsem já?
Chtěla sem se ho zeptat, ale nemohla sem pohnou ústy, vlastně abych pravdu řekla nemohla jsem pohnout žádným svalem kromě očí - s nimiž jsem prohledávala místnost, ale marně. Ta místnost byla černá bez oken - malé světýlky klouzalo dovnitř z pod dveří, které by podle mě mohly patřit do nějakého zámku. Pak jsem očima zase ulpěla na tom člověku, který mi řekl mé jméno. Jméno, které mi nic neříkalo - na nic sem si nevzpomínala.
Pak ten člověk zase promluvil, tichým melodickým hlasem "Bolí tě něco?" zeptal se s obavami v hlase. Zase jsem se pokusila promluvit, ale moje snaha vyšla na prázno stejně jako kdybych se o to ani nepokoušela. Zkoušela sem zavrtět hlavou - to se mi nějakým zázrakem podařilo.
Ten člověk se smutně zasmál a já se zase pokoušela promluvit - když se mi to povedlo s tou hlavou … A tak jsem se zhluboka nadechla a přitom přemýšlela co mu povím .
" K-kdo jsi?" Jenom na tohle sem se zmohla, bylo to ubohé - to sem věděla sama, ale na co sem se měla zeptat - a pak mě napadlo dálší 100 jiných zdvořilejších , ale co na tom záleželo.
Člověk se zase zasmál - zase smutně ikdyž tentokrát veseleji
" Promiň já jsem se ti nepředstavil?- omlouvám se jmenuji se Edmunt Saller"
2- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
" Promiň samozřejmě jsem se ti nepředstavil? - omlouvám se jmenuji se Edmunt Saller" odpověděl tiše - měla sem pocit, že skoro šeptal. Pak sem si uvědomila, že nemám žádné oblečení , ale měla sem přes sebe hozenou teplou deku. Pak sem se zase podívala na Edmunda - tedy tím směrek, ze kterého předtím přišel jeho hlas.
"Oblečení se suší na slunci , za chvíli ho budeš mít suché, nemáš hlad ?" Jakmile to dopovědět zakručelo mi v žaludku - takže to bral jako odpověď - ale jak sem měla jít někam do neznáma a bez oblečení?
"Ehm, ale já nemám nic na sobě..." nestačila sem to ani doříct pocítila sem jak mi podal kus oblečení.
"Díky" nevěděla sem co to bylo, ale lepší něco než nic.
"Můžeš se do toho oblíknout, neboj zavřu oči" - ty poslední slova řekl se škodolibostí a vyvolal tak ve mně pochybnosti, ale co se dá dělat , stejně je tu tma jak v pytli - že by to bylo to co ho pobavilo? - tak jsem našla rukávy - a zjistila , že je to sako , ale bylo mi velké takže spíš jako dlouhá košila - tedy pro mě. Zapla sem si ve tmě knoflíky.
"Hotovo" řekla sem s obavami.
"Dobře - teď se nelekni, ano? Chytnu tě za ruku"
3- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Dobře - teď se nelekni, ano? Chytnu tě za ruku"chytl mě. Pak sem šli ke dveřím co z nich vykukovalo to světlo - otevřel je a prošel se mnou, myslela jsem , že tam bude větší světlo, ale bylo tam spíš příšeří. Jakmile sem vešla do toho pokoje - nebyl to tak pokoj jako spíš hala - mustil mou ruku jako by ho pálela.
"Rovně!" přikázal, chtěla sem se mu podívat do obličeje , ale neodvažovala jsem se. Na druhé strany haly byly další dveře. Edmund šel se mnou a před dveřmi zrychlil aby mi je mohl otevřít.
Po té co je otevřel linula se z nich záře - proti těm dvoum tmamých to bylo oslepující - musela sem párkrát zamrkat aby si moje oči zvykly. Pokoj byl vybaven robustním nábytkem a vypadal spíš jako přijímací místnost.Otočila sem se na Edmunda abych si prohlédla jak vypadá. Byla jsem ohromena - měl tmavě hnědé krátké vlasy a zeleno hnědé oči , nos rovný a ústa zkroucená do úsklebku. Vypadal tak na 20 možná spíš méně...
"Půjdeme?"tím mě zaskočil, protože si určitě všiml , že si ho prohlížím a tak sem ze sebe vykoktala
"A-ano, jistě" otočili jsem se a on mě vedl do dalších dveří. Místnost za dalšími dveřmi nebyla vybavená starým nábytkem - nic nepadalo staře ba naopak - vše celá kuchyň a jídelna byla vybavena nově moderně , pokud sem mohla soudit.
"Alice, už jsi vzhůru končeně, ty jsi nás vylekala - měli …."zavolala na mě přátelsky dívka od jídelního stolu a její sousedka ji utla "Kate je zmatená , vždyť nás ani nezná"
4- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Jo máš pravdu Iri, promiň Alice" sousedka nad ní nevěřícně kroutila hlavou. Pak sem si všimla, že u stolu sedí dalších šest lidí - všichni krom Kate, Iri a ještě dvou můžu ( jeden z nich byl ještě kluk) byli hnědovlasí , ale každý měl jiný odstín hnědé. Jak semi ji je prohlížela přišla ke mně Iri.
"Ahoj já sem Irina" řekla sebejistě - podívala sem se jí do obličeje , její obličej byl krásný , byla to blondýnka s modrohnědýma očima.
"Ahoj" řekla jsem s obavami, ale Irina se na mě usmála - pak se otočila k Edmundovi.
" Do čeho jsi jí to navlíknul, to jsi nemohl nic říct - mohla se už rovnou obléct a nemusela tu jít na dvakrát!" Vynadala Edmundovi a pak mě tahla jinými dveřmi ke schodišti a pak do nejspíš jejího pokoje. Tam mi konečně pustila ruku a šla do velké skříně. Pokoj byl obrovský - a taky moderně zařízený. Než sem se stačila pořádně rozhlídnout už mě zase chytila jednou rukou a zase mě táhla na konec pokoje - kde byla koupelna.
"Umíj se - pak zavolej a já ti pomůžu s vlasy" Řekla, pozbudivě se usmála a pak mě nechala v koupelně - tak sem jí poslechla - bylo to uvolňující. Jakmile sem se umyla obtočila kolem sebe ručník, zavolala sem nesměla na ní. Byla tu v momentě sekundy a v ruce nějaké oblečení.
"Dobře, mám tu nějaké kalhoty a tričko - myslím, že by ti mohlo být dobré, jsi nejspíš stejně vysoká" Vykročila sem k ní, ale zavrávorala jsem a ona mě podepřela.
5- ukázka!
-------------------------------------------------------------------------------
"Možná ses přece jenom měla první nasvídat, ale co když už sme tady. No nic tak ti pomůžu, sedni si na okraj vany a zkus si to oblíknou, jo?" přikývla jsem, posadila jsem se na okraj čistě bílé vany, která měla na hranách desítky přípravků a oblíkala jsem se. Kalhoty byly černé a pasovaly jako kdyby byly koupené pro mě. Tričko bylo bílé na ramínka a taky pasovalo skvěle. Jakmile sem byla oblečená podívala sem se kde je Irina - nebyla tu.
"Ehm, Irino?"
"Jo jo , už jdu!" Zavolala na mě. V okamžiku byla u mě se dvěmi páry bot. Oboje bílé akorát jedny byly tenisky a druhé lodičky.
"Tak co myslíš, já bych byla pro ty lodičky, ale když jsi se málem vybulila a to jsi byla bosa , tak jsi nejsem jistá jestli radši ty lodičky..." já byla rozhodně pro tenisky, ale stejně na můj názor nečekala - odešla z pokoje jenom na moment a pak se vrátila jenom s teniskama, ale i s ponožkama. Přistrčila ke mně židli a obula mě. Připadala jsem si jako malé dítě , které někdo musí oblíkat. Ale samozdřejmě jsem nic neřekla.
"Alice - jdeme ti umýt ty vlasy, opatrně vztaň ano." Přikývla. Cítila sem se fakt ještě více jako dítě nebo taky panenka,o které se holčičky starají. Potom co mi umyla vlasi je také vysušila fénem a dotáhla mě k židli mě začala i malovat. To už mě vytrhla z nemluvení.
"Irino?"
"Ano?" promluvila trochu zamyšleně, protože mě pořád malovala.
"To jdeme na nějakou módní přehlídku?" zeptala jsem s trochu napjatým tónem.
Jo ještě dvě věci - první :D Ve čtvrtek du konečně do kina na twilight :D Jdeme tři holka tak bude sranda( já jediná ho z tich tří viděla na netu ) , ale nečekejte tu oděmě články, jenom kapitoly, které sou přednastavené dopředu.Možná něco přidám, ale nevím.